Václav Kostelanski: Psal jsem, jak mi to přišlo do hlavy — a hotovo
Václav Kostelanski se narodil v roce 1982 v Považské Bystřici a vyhrál řadu literárních soutěží. Své povídky publikoval v mnoha sbornících,nebo literární příloze novin Pravda a v pražském Labyrintu Revue. Vystudoval sociální pedagogiku a vychovatelství a dělal také vychovatele v dívčí polepšovně.
Debutoval sbírkou povídek Chuť zabiť (2013), později vydal knihy Incident (2014) a Virtuóz (2018). Divadlo DSD v roce 2012 zdramatizovalo jeho povídku Nevešaj hlavu (Na cencúľ si siahnuť nedám). „Kostelanského próza je […] jednoznačne a zreteľne štylizovaná a má silnú dejovú linku. Kým iní sa v súlade s trendom ponárajú do vlastných svetov, pitvú a referujú o sebe […], Kostelanski sa díva na svet a v hutných príbehoch o ňom podáva správu. […] Antiliteratúra? Mne to pripadá skôr ako návrat k literatúre, literatúra par excellence,“ hodnotí jeho dílo kritika.
Přesto se nebojí „experimentovat a mnohé jeho krátké texty bloudí kdesi na pomezí snu, halucinace, absurdity a volného toku asociací,“ napsali o něm na Vltavě. „V životopise sa mi nič nezmenilo,“ říká muž mnoha zaměstnání: elektrotechnik, pomocník na stavbě, nezaměstnaný, student, vězeňský dozorce.
Před Měsícem autorského čtení 2019 autora vyzpovídali v Hostu. Ptali je ho, čím mu povídka vyhovuje? „Především rychlým koncem. Asi jsem ještě neměl tolik času, abych přemýšlel nad dějovou linkou delší než pár stránek. Anebo chuti či talentu. Hlavně jsem si nad těmi všemi povídkami nelámal hlavu, psal jsem, jak mi to přišlo do hlavy — a hotovo.“
„Ty povídky, co jsem napsal, jsem akorát poupravoval, aby se daly číst, uhladil, a co o nich druzí napíší nebo řeknou, mě akorát tak potěší nebo ne. A jestli to někomu pasuje do rámce nebo antirámce — tak snad ví, co dělá,“ dodal.
O autorovi se na Slovensku mluví jako o literární kometě. Jeho dílo například pochválil spisovatel Agda Bavi Pain. „Napríklad nový veľký objav slovenskej poviedky Václav Kostelanski a jeho knihy Chuť zabiť a minuloročný Incident. Bolo mi nevýslovným potešením, keď som ako predseda poroty literárnej súťaže Poviedka, ktorú každoročne organizuje známy vydavateľ KK Bagala, mal tú možnosť, priam povinnosť v roku 2010 prisúdiť prvenstvo práve jemu a víťaznej poviedke Oleg má chuť zabiť.“
