Struska aneb Verše, které se dají číst, ale také jen prohlížet
Větrné mlýny se staly vydavatelem básníckého komiksu. „Rytmus Majakovského pochodů, levá, pravá. Slovo zahalené do komiksové podoby ostravského sochaře Petra Szyrokého, který uhelnou šlamovou přízí splétá entuziastický svět Ivana Motýla,“ naspal v doslovu básník Petr Čichoň.
Autorský triumvirát díla, které brněnské nakladatelství uvedlo na táborském festivalu Tabook, u zavírá grafik Jan Čumlivský. "Právě jsem dočetl a doprohlížel podivuhodnou knihu. Napsal ji Ivan Motýl a nakreslil Petr Szyroki. Jmenuje se Struska. Jsou tam tyto řádky: „Stůl z pěti prken / a v každém suku záhyby těla / zelený nátěr strhaný půllitry / jako šaty z ramen." A jiné krásné básně," napsal o díle básník Petr Hruška.
„Strusku považuji za kolektivní dílo. Jsem jen autorem poezie, komiks ale potřebuje dobrého kreslíře, v tomto případě se jím stal mladý sochař Petr Szyroki,“ uvedl Ivan Motýl v rozhovoru na webu Ostravan.cz.
V Ostravě byla komiksová sbídka představena na závěrečném večeru Měsíce autorského čtení 2019. Básník v rozhovoru prozradil i své poetické zdroje. "Ten energetický náboj je pro mě hodně důležitý. Vyrostl jsem na poetismu, v patnácti jsem miloval Devětsil a hned poté dadaismus a surrealismus, vzápětí expresionismus a patafyzické básnění. Básničku s názvem Leje, kterou napsal Raymond Queneau, jsem se učil co nejšíleněji deklamovat ke zkouškám na JAMU. Psal se rok 1986. Legendární ostravská herečka Zora Rozsypalová, která mě na zkoušky připravovala, se trochu zděsila a chtěla, abych básni dodal rytmus. Nemám ovšem hudební sluch, tohle bylo nemožné. Tak jsem se od paní Zory dozvěděl, že zkoušky na JAMU jsou předem prohrané, a stal se jen kantorem, který učil pouhých pár týdnů. A posléze novinářem, který by nejraději psal jako Jaroslav Hašek v redakci Světa zvířat. A historikem, který nesnáší data."
Nápad na komiks dostali brněnští nakladatelé po shlédnutí ilustrací Petra Szyrokého k textům Ivana Motýla. "Petr Szyroki, tehdy ještě student v sochařském ateliéru Fakulty umění, totiž od roku 2015 ilustroval moji mystifikační rubriku Černá zvěř v časopise Posed, což býval literární občasník Absintového klubu Les. A o rok později z té smyšlené černé kroniky vznikla výstava, kterou jednou spatřili vydavatelé Pavel Řehořík a Petr Minařík z brněnských Větrných mlýnů. V tu chvíli třeskla ta rána a já vypálil větu, že se moje verše vydají jako komiks. Že poezii, která nikdy předtím nevyšla knižně, převedeme do komiksové podoby. Nakladatelé ocenili, že to bude první pokus svého druhu v současné české poezii," prozradil v rozhovoru Ivan Motýl.
Cesta ke knize však nebyla jednoduchá. "Petr Szyroki byl nadšený od počátku, já se nápadu trochu bál. Petr je talent od Boha, ne všechny boží úradky se ale věřícím líbí. Struska se částečně zrodila s neuvěřitelnou lehkostí, někdy to ale docela bolelo. A vina byla na obou stranách, drhnuly verše, prohluboval se nesoulad textu a kreseb. Chvílemi už jsme byli na prášky, pak se ale Struskou začal zabývat i vynikající grafik a typograf Jan Čumlivski z pražské UMPRUM, mimochodem držitel dvou cen za nejlepší autorskou knihu v soutěží Nejkrásnější české knihy roku. A jeho grafická úprava dala knížce nový rozměr. Čumlivski vlastně se Struskou pracoval jako se skutečnou vsázkou do vysoké pece a vytavil z knihy čistou strusku."
Na MAČi čekal autory veliký úspěch. "Tak dlouho trvající potlesk jako po uvedení Strusky jsem ještě nezažil. Děkuji všem. Ale vlastně měl ten potlesk normální délku, protože byl čtyřnásobný, náležel i Petru Szyrokému, Janu Čumlivskému i básníku Petru Čichoňovi, autorovi doslovu. Ti všichni četli ze svých děl v rámci programu při uvádění knihy. Druhý den ráno mě potěšila sms zpráva mladého básníka Filipa Klegy, která končila takto: „Jedem na chatu na Slovensko a vezeme si sebou Strusku.“
