Tone Škrjanec se narodil v roce 1953 v Lublani. Vystudoval sociologii na lublaňské univerzitě. Krátce učil a deset let pracoval jako novinář. Roky se podílí na chodu Kulturního a uměleckého centra France Prešeren a je ředitelem lublaňského básnického festivalu Trnovski terceti (Tercety z Trnova).
Vydal osm básnických sbírek, jeho poezie je zastoupena v mnoha zahraničních antologiích slovinské literatury, v roce 2006 vydal ve spolupráci s hudebníkem Janim Mujičem CD, na kterém s hudebním doprovodem čte svou poezii. Vedle psaní poezie také překládá, nejčastěji moderní americkou literaturu: Paul Bowles, William S. Burroughs, Charles Bukowski, Gary Snyder, Frank O'Hara.
Škrjanec podle kritiků bez patosu a kýče píše o niterných věcech, jako je „cvrlikání vrabců za oknem, nebo mihotání pivní pěny na slunci“. Pro takový pohled je podle nich „potřeba trpělivosti, klidu a přítmí.“
V poslední básnické sbírce Dýchat se Škrjanec „drží stopy poezie, která se vyhýbá velkým tématům a gestům“. „Tiše sedět a poslouchat je stále radikální postoj. Nejsme lovci, ani hledači. Každé naše pátrání vede k náhlému konci, což ovšem vede k naději,“ napsal básník.
Škrjanec ovšem tuší, že poezie je v mediálním prostoru ztracená. „Dříve se o poezii v novinách tu a tam psalo více než v jiných médiích… Neexistuje žádná kritika, jen tu a tam poznámka o knize, kterou někdo publikuje,“ domnívá se autor. „V počítači je čtení jiné, tam je všechno podél úhlopříčky. Poezie vyžaduje svůj čas a celého člověka.“
Básník přitom s časem hraje takové malé šachy. „Čas je tak choulostivý a relativní jev, takže se v něm jen velmi málo děje právě teď. To je tak krátké a minulost a budoucnost jsou tak obrovské.“
Esej o poezii
kdykoli to bude dobré.
jen ne příliš rychle. učiněné musí být
co nejpomalejší, s citem a vybrané.
musí být respektovány a obsaženy
všechny detaily, všechno s filigránovou
přesností vyrobené arabesky.
musí být respektován stupeň vlhkosti,
napětí a pevnost kůže. koeficient tření.
různé osobnostní vlastnosti a preference.
lásky mládí, šifrované vzkazy
skryté v milostných dopisech, tajná písma.
opravdu oplzlé myšlenky. citlivost
ušních bubínků a polštářků prstů.
rozkoš, která se nám zdá tak samozřejmá
při hlazení. rytmus řas. všechno náhodné, nahodilé,
a nepředvídatelné, závislé na vyšší síle
a skryté v jazyku trav. zvuky jasmínu.
ve světlezelenýchporcelánovýchšálcích z číny,
čerstvý ještětrochuteplý chleba s marmeládou.
dobré ráno sobotní ráno na nahých zádech.
to není ten pravý drak.
poezie je lepení.