Necla Kelek: Morální síly ve společnosti jsou nadměrně zneužívány.

Německá socioložka tureckého původu Necla Kelek popisuje život Turků v novém působišti. Vystupuje jako tvrdá a neohrožená kritička islamismu a hlavně bojovnice za ženská práva. Narodila se v roce 1957 v Istanbulu, v deseti letech přišla z tradiční anatolské vísky do Německa, takže vliv islámu okusila na vlastní kůži. Dětství strávila zavřená v bytě podle přísných zvyků anatolské morálky.

Osvobodilo ji až zmizení násilnického otce, pak učení. „Kdybys byla hezčí, nemusela bys studovat. Byla bys vdaná jako tvoje sestra,“ říkala jí její matka. 

Necla Kelek tvrdí, že měla štěstí, protože se nenarodila krásná. „To znamenalo, že jsem se nevdala jako ostatní turecké dívky,“ řekla. „Nebyli žádní uchazeči o mou ruku.“

Popisem situace tureckých dívek v Německu si zajistila opovržení ortodoxní části muslimů. „Říkají, že jsem urazila Turecko a islám,“ vysvětluje. Kelek však trvá na tom, že kritizuje ne islám, ale pokrytectví.

Ve svém díle zpracovává téma „muslimské paralelní společností v Německu“. V bestselleru Die fremde Braut (Cizí nevěsta) analyzovala osudy tureckých žen v Německu a praktiku „importu“ nevěst a ženichů z Turecka. Kniha získala prestižní Cenu sourozenců Schollových.

Vliv tradic a islámu na integraci Turků do německé společnosti zkoumá i v knihách Die verlorenen Söhne (Ztracení synové) a Chaos der Kulturen: Die Debatte um Islam und Integration (Chaos kultur: Debata kolem islámu a integrace).

„Erdogan žije v představě, že bude šířit islám do světa, nejdřív do Německa, pak do Evropy. A zdá se, že tím promlouvá z duše většině anatolských voličů doma i v Německu. Ti lidé konečně chtějí být silní – po letech, kdy museli snášet pohrdání od sekulárních kemalistů anebo vést životy migrantů na okraji společnosti. Turci v Evropě většinou pocházejí právě z Anatolie. Na náboženské konzervativce Erdogan vsadil, pro ně dělá všechno, zatímco sekulární Turky považuje za svoje protivníky. Agituje dnes za náboženskou svobodu v Evropě. Já tvrdím, že jeho stoupenci tady neagitují dokonce ani politicky, ale přímo misionářsky,“ píše ve svých esejích.

„Jsem přesvědčena, že morální síly ve společnosti jsou nadměrně zneužívány. Nevím, na čem byly založené, když pocházejí z řádu hodnot, které oddělují muže a ženy a kde se poslouchají starší? Myslím, že všichni lidé jsou stejní. Všichni lidé jsou zodpovědní za ten jeden život, který dostali,“ uvedla v jednom rozhovoru.

"Respektuji každého člověka, který žije svou kulturou, a tím mám na mysli literaturu, divadlo, to, co jím a jak se oblékám, jak přijímám hosty, píšu knihy nebo je čtu. Ale ne porušování lidských práv, otroctví v rodinách. Jsme povoláni chránit slabé a zasahovat v jejich utrpení," tvrdí bojovně.