Formánek: Alkohol považuji za vyčerpanou drogu

Spisovatel, reportér, fotograf a cestovatel Josef Formánek se narodil se v roce 1969 v Ústí nad Labem. Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Roudnici nad Labem. V roce 1992 spoluzaložil a třináct let vedl geografický magazín Koktejl. Od roku 2005 je na volné noze.

Napsal prózy Prsatý muž a zloděj příběhů (2003), Létající jaguár (2004), Mluviti pravdu (2008) a v roce 2014 další bestseller Úsměvy smutných mužů, který se stal předlohou stejnojmenného filmu režiséra Dana Svátka Úsměvy smutných mužů.

Kniha i film se věnuje boji s alkoholem. Podle svých slov měl Formánek po shlédnutí snímku hodně smíšené pocity, protože shlédl příběh svého vlastního života. Josef Formánek porazil nadměrné pití alkoholu a na Rádiu Plus přiznal, že žije hlavně přítomností.

„Když myslíte na minulost, nebo na budoucnost, okrádá vás to o přítomnost,“ řekl autor sedmi knih. „Nejednám v té chvíli nejlíp, jak bych mohl. Tedy kdybych měl přítomnost pod kontrolou,“ vysvětlil na stanici Českého rozhlasu.

Abstinence podle něho znamená především obezřetnost vůči sobě. „Ale čas od času se ozve hlásek, který mi slabě, ale neustále našeptává. Vím, že musím být pozorný. To mi pak pomáhá nebýt tak zavalen myšlenkami na to, co bylo nebo bude. Jsem plně pozorný k tomu, co právě prožívám. Co chutnám, vidím, cítím.“

„Nemyslím, že nám vyhráno. Když jsem šel před časem domů z nějakého rozhovoru tady v rozhlase, kde jsem hrdě tvrdil, že už mám vyhráno, tak mi pohled sklouzl na lidi popíjející malé pivo. V té chvíli mi blesklo hlavou: A jedno malý bys nezvládl? …Alkohol považuji za vyčerpanou drogu,“ popsal.

„Čím víc člověk pil, tak ho to víc svíralo a posouvalo ke konečné fázi hry, k takové ruské ruletě. Jednou ta jedním nábojem nabitá zbraň vystřelí. Pak jsou z toho zničená játra, rozpad hodnot nebo ztráta sebeúcty, která vás přivede třeba až k sebevraždě. Já už po té cestě jít nechci.“