Wojciech Kuczok: Pojem národ mi není sympatický, jsem prostě jen Šlunzok
Prozaik, básník, scenárista a filmový kritik Wojciech Kuczok se narodil v roce 1972, vystudoval Slezskou univerzitu v Katovicích. V 90. letech patřil ke slezské básnické skupině Na Dziko. V roce 2003 vydal svůj nejznámější román Gnój (Smrad, česky 2009, přeložila Barbora Gregorová), za nějž získal prestižní ocenění Paszport Polityki a literární cenu Nike.
Napsal také scénář k filmu Magdaleny Piekorz Pręgi (Šrámy), který získal v roce 2004 hlavní cenu na filmovém festivalu v Gdyni a byl vyslán za Polsko do soutěže o Oscara pro nejlepší cizojazyčný film. Wojciech Kuczok vydal řadu knih a je také přičinlivým speleologem a také nálezcem jeskyní Dująca a Twarda na jihu Polska.
„Chtěl bych být vlastencem, ale ne nacionalistou a nevím, jestli je to v současné situaci vůbec možné. Jsem určitě Šlunzok, ale pojem národ mi není sympatický. Používám regionální polštinu, šlunžoščinu, gorolštinu, ale to je všechno. Pojem Polsko mám velmi rozostřený, rozbitý do několika obrazovek a nevidím jej jako jediný celek,“ vysvětlil v debatě na MAČ v Brně.
Při příležitosti vydání své nové knihy nazvané Rozmemuary („Rozmemoáry“) pronesl: „Nechtěl jsem vytvořit narcistický portrét. Jestli někomu nic nedaruji, tak především sám sobě, nevystavuji se na piedestalu bronzového pomníku jako Christiano Ronaldo na Madeiře, jen jsem prostě odhalil své slabiny.“
Nová kniha je tak trochu nedokončeným deníkem, ale obsahuje také řadu žurnalistických fragmentů již dříve publikovaných v tisku a také recenzí literárních textů. „Všechno to bylo sepsáno za šest let a jde o texty, které se nehodily do románů nebo povídek. Jsou to memoáry člověka, který tvrdí, že je šťastný a zlenivěl štěstím. Je to literární bezstarostnost,“ přiblížil v jednom rozhovoru Wojciech Kuczok.
Autor píše deníky celý život – ale nejen pro to, aby získal látku pro své prózy. „To, co bylo zapsáno, to se nezapomíná. Až budu jednou starý a třeba i dementní, místo abych si prohlížel fotoalba, budu si číst o tom, co se mi, a protože si to nebudu pamatovat, pak to budu číst poprvé.“
Popsal také vlastní definici spisovatelství. „Někdy je to jen grafoman, pokud tedy nemá talent. Spisovatel je ten, kdo má talent a navíc také rád píše a dělá to každý den několik hodin. A většina lidí, kteří jsou spisovatelé, to tak mají. Já jsem otrokem inspirace, která se nepromítá spisovatelské řehole. Prozaik, který podepisuje smlouvy s vydavateli, nemůže být závislý na inspiraci. Protože v té závislosti existují dny, kdy nelze napsat jedinou větu,“ poznamenal autor.
