I nejlepší rady, jak dobře psát, jsou ty nejhorší...

Gökçenur Çenge je jeden z nejpronikavějších básnických talentů současné turecké literatury. Narodil se v roce 1971 v Istanbulu, kde i žije. Na tamních univerzitách vystudoval elektroinženýrství a obchodní administrativu.

Jeho osobitá poezie balancuje na hranici lyriky, písně, básně v próze a pamfletu. Své verše publikuje v časopisech od devatenácti let, knižně však debutoval až o šestnáct let později.

Své dosavadní básnické texty shrnul v pěti sbírkách, například Her Kitabin El Kitabi (Příručka pro každou knihu), Söze Mezar (Hrob slova), Sirtinda Bunca Sözcükle (Se všemi těmi slovy na zádech), Doganin Ölümü (Smrt přírody).

Çenge do turečtiny překládá knihy amerických spisovatelů Wallace Stevense či Paula Austera, přebásnil také antologii japonských haiku. Živí se jako inženýr.

V jednom rozhovoru okomentoval všechny poetické recepty. 
„Jeden můj rádce mi poradil: Poslouchej všechny rady, ale zapomeň na ně, jakmile začneš psát. To je jediná rada, kterou jsem dostal a pamatuji si ji. A když mám sám někomu poradit, říkám: I nejlepší rady, jak dobře psát, jsou ty nejhorší..."

Průvodce po tureckém osudu

Měsíc autorského čtení je největší středoevropská literární akce a představil již stovky autorů nejrůznějších evropských zemí. „Letos přijedou Turci. Se zástupci jejich ministerstva kultury jsme se sešli vloni v říjnu na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Čaj v malých skleničkách, elegantní cukřenky. Nálada družná do chvíle, než jsme vytáhli seznam zvažovaných autorů. Oficiálně tedy spolupráce skončila, o cenzuře se ovšem přímo mluvit nedá. Ale tak je to prý obvyklé, když něco není v pořádku, přestává dialog a začíná mlčení,“ popsal jednání Petr Minařík, jeden z ředitelů festivalu a jeden ze dvou šéfů Větrných mlýnů.

„Turky zveme proto, abychom dali hlas velké evropské kultuře, ale také abychom slyšeli odpovědi na otázky, které se tu kumulují, a běžné zpravodajství je nezodpoví,“ doplnil Minařík.