Stanka Hrastelj: Stává, že čtenář si není jistý, jestli čte poezii nebo prózu

Poetka Stanka Hrastelj se narodila v roce 1975 v Brežici. Vystudovala teologii na univerzitě v Lublani. Píše také prózu, věnuje se překladu a organizování literárního života. Publikovala sbírky poezie Nízké tóny (2005; Cena Slovinského knižního veletrhu za nejlepší prvotinu) a Pane, něco pro vás máme (2009).

O svém prvním románu Hraní (2012; cena nakladatelů Modra ptica) říká: „Ta próza odráží moji zkušenost s nemocí. Na počátku je hlavní hrdinka zdravá, jenže když ztratí práci, nemoc se rozjede a převezme nad ní vládu.“

Její psaní ovlivnila otcova schizofrenie. Dala také na rady kritiků a odměnou přišli ceny – je dokonce i rytířkou poezie. „Pokud se stanete součástí literárního života, zejména pokud toho dosáhnete na mezinárodní úrovni, získáte příležitost k setkání se zajímavými autory, kteří píšou úplně jinak a přinášejí něco nového. Setkání s jinými texty, prostředími a poetikou je důležité pro další vývoj autorů. No ceny přinášejí i peníze, což vám pomůže zlepšit svou vlastní práci,“ shrnula toto téma v jednom rozhovoru.

Její románová prvotina je vlastně jistý druh biografie otcovy choroby. „Můj otec trpěl paranoidní formou schizofrenie, která vypukla, když jsem měla pubertu, přesněji ve 3. ročníku střední školy. Byli jsme s otcem velmi spjati a vždycky mi byl příkladem. V důsledku této nemoci jsem ztratila skvělého, mocného, ​​hrdého otce, který se změnil na někoho, kdo mě nenechal jít do školy, protože se bál, že mě tam zabijí…“

Rozdíly mezi poezií a prózou se podle ní stále více smývají. „Poezie byla kdysi držena v přísné formální podobě s předepsaným rýmem a rytmem a román také musel splňovat určitá kritéria. Dnes jsou pravidla otevřenější, rozdíly jsou menší a někdy se dokonce stává, že čtenář si není jistý, jestli čte poezii nebo prózu,“ pronesla.