Včera jsem byl někdo jiný, i zítra mohu být někým jiným

Španělská čítanka věnovaná básníkovi a publicistovi jménem Rikardo Arregi vznikla v režii Dominka Jursy. V produkci Větrných mlýnů byla odvysílána na stanicích Česká televize, Telewizja Polska, Rozhlas a televízia Slovenska.

Rikardo Arregi je baskický básník a narodil se v roce 1958 ve Vitoria-Gasteiz, hlavním městě Baskicka. Vystudoval psychologii a pedagogiku v Salamance, v rodném městě pak filologii. Učil na střední škole a věnuje se několika profesím naráz: překladatel, jazykový lektor.

Ovládá čtyři jazyky a tvoří v baskičtině, která nemůže soupeřit s literaturou psanou ve španělštině. Pro Arregiho znamená tato menšina velké téma vedle hledání identity. „Zabývám se tímto tématem, protože si sám nejsem jistý, kdo jsem. Včera jsem byl někdo jiný, i zítra mohu být někým jiným.“

Originalitu, nebo osobitost tomu autorovi dává jednak poezie, kterou píše, ale i to, že je gay – a gramatika baskičtiny nerozlišuje mužský a ženský rod podstatných a přídavných jmen. „Tato skutečnost je pro mě velmi užitečná. Rád píši o lásce mezi lidmi, mezi muži, a tato dekonstrukce genderu, dekonstrukce rodu mi umožňuje využívat celou řadu slovních hříček,“ tvrdí básník.

Hana Kováčová ho v práci nazvané Baskická literatura 20. století charakterizovala takto: „Kosmopolitní básník, který využívá celé škály odkazů stejně jako Atxaga and Sarrionandia, byl ovlivněn především autory Passoa, Auden a Kavafis. Jako tito autoři vychvaluje také klasickou kulturu, historickou minulost a celou kulturní tradici, ale také přítomnost a obyčejný život, aby se přiblížil realitě s pronikavějším, vibrujícím, lyrickým pohledem.“

Je autorem ceněných sbírek Hari hauskorrak (Křehká vlákna, 1993) a Kartografia (Kartografie, 1998). Jeho básnický kolega Felipe Juaristi o něm v článku pro El Diario Vasco napsal: „V Rikardových básních jako v muzeu míjíme sochy, ozdoby a předměty. Svět je tu potěšením pro oči a postavy jsou pasivními pozorovateli otřásanými nádherou vůkol. Jsou to smyslné básně, zasahují krásou v baskické poezii nevídanou.“

Pravidelně píše sloupky - o politické situaci, o historii, o knihách, které ho oslovily, nebo o feminismu. „Hlasy proti feminismu mají stále menší publikum, avšak lidí, kteří o feminismu nikdy neslyšeli, ani se nad ním nezamýšleli, je stále hodně. Vždycky jsem věřil, že feminismus je tou nejsilnější zárukou práv...“ uvedl například.

Rikardo Arregi se však žádných střetů nebojí. „První boj, který jsem musel jako básník vést, byl boj se slovy. Ale takový boj není těžký ani komplikovaný, nýbrž je pro mne téměř vždy studnicí potěšení,“ uvedl v medailonu pro Měsíc autorského čtení v roce 2016.