„Literární tvorbu bych přirovnal k nikdy nekončící cestě“
Gruzínský spisovatel Rezo Thabukašvili těží ze svých válečných zkušeností, z nebezpečných výprav na štíty himalájských hor i ze situací každodenního života. Narodil v roce 1971 a vystudoval filosofickou fakultu Státní univerzity v Tbilisi a fakultu světové literatury na univerzitě v Boloni. Proslavily ho zejména povídky.
Vydal řadu povídkových sbírek: Autobiografie z profilu (1999, Saari), Dhaulagiri. ABC (2005, Saari), Nevycházej, slunce (2009, Saari), Ve stínu lodí (2010, Palitra) a Třetí oko (2016, Intelekti). Je také autorem románu Třináct dnů (2016, Intelekti).
Kromě prózy píše i scénáře k dokumentárním filmům – například Královna Ketevan, Kolau Nadiradze nebo Kam míří karavana? Působil i jako šéfredaktor řady literárních časopisů.
„Má cesta literárním světem byla poměrně klikatá. Začínal jsem jako novinář, jako šéfredaktor jsem vedl gruzínský čtvrtletník Nový věk zaměřený mimo jiné i na literaturu. Dodnes jsem velmi hrdý na to, že se nám podařila téměř titánská práce. Přeložili jsme do angličtiny šedesát nejvýznamnějších gruzínských klasiků, jejichž dílo jsme následně prezentovali v knihovně Kongresu Spojených států,“ řekl v rozhovoru pro Vltavu.
„Jako voják jsem se účastnil rusko-gruzínské války, absolvoval jsem řadu horolezeckých výprav, procestoval jsem téměř celý svět. Ve své tvorbě tedy přirozeně čerpám z těchto zkušeností, přestože k nim vždy přidávám nové roviny – situací, postav, emocí. Svou literární tvorbu bych velmi jednoduše přirovnal k nikdy nekončící cestě,“ naznačil.
POdle prozaika je čtení literatury závislé na dobrých textech. „V současnosti obecně panuje názor, že literatura jako druh umění je na ústupu, že ztrácí na významu i na závažnosti. Že lidé v digitálním a multimediálním věku pomalu ale jistě přestávají číst knihy a zanedlouho je přestanou číst úplně. Já osobně si myslím, že i kdyby tomu tak bylo, tak dokud budou existovat dobré texty, literatura má svou funkci, svůj smysl.“
