Narozen roku 1991, vystudoval režii na Státní filmové a divadelní univerzitě Šoty Rustaveliho. Neotřelý básnický hlas zdánlivě odkazuje na autorovu domovinu, horskou oblast Chevruseti, zároveň však klade do nových rovin i různá umělecká a literární témata. Autorovu prvotinu, básnickou sbírku Vykročit na cestu, vydalo v roce 2012 nakladatelství Intelekti. „Pošetilost mládí, láska k domovu a rodnému kraji,“ píše v úvodu básnířka Diana Anfimiadi. „Drobné etnografické zápisky, moderní poezie v tom nejlepším slova smyslu, hledání sebe samého i Boha.“ Arabuli se v roce 2013 stal hlavním režisérem divadla Dušeti, v roce 2016 pak získal cenu Cinandali v kategorii poezie.
Pracoval jako divadelní a rozhlasový režisér, umelecký šéf Městského divadla Zlín a šéfredaktor Rádia Devín; dnes projektový manažer Rádia Litera a Rádia Klasika. Vydal deset divadelných her (Hry, 2007) a osm prozaických knih, naposledy Zu (2011), Naivné modlitby (2013) a Nedeľné šachy s Tisom (2016). „Při mnohorozměrné osobnosti Silvestra Lavríka se nedá jednoznačně určit, zda sa projevuje víc jako dramatik, divadelník, prozaik, publicista, anebo jako komentátor kulturního dění či esejista,“ napsal Peter Valček.
Spisovatelka, překladatelka a novinářka v oblasti kulturního dění. Krom toho předává svůj literární talent dalším generacím skrze semináře tvůrčího psaní na Iliově státní univerzitě v Tbilisi. Její expresivní, emocionální příběhy a povídky o mužích a ženách, lásce a nenávisti, sexu a zklamání jsou poněkud sarkastické a šokující, ale snad právě proto tak zajímavé. Autorka „střílí od boku – její intimní příběhy jsou plné žen, které jsou občas plné předsudků a často nedokonalé, vždy však čtenáři blízké“. Proslula i úspěšnými překlady z německého jazyka. Je držitelkou několika gruzínských literárních ocenění a její vlastní dílo bylo přeloženo do celé řady jazyků.
Ukrajinista (autor historické reportáže Pirat stepowy [Stepní pirát] o ukrajinském anarchistovi a revolucionáři Nestoru Machnovi), znalec kultury a zapálený ornitolog-samouk. Právě vášeň pro ornitologii mu vynesla nominaci na Paszport Polityki 2016 za knihu Dwanaście srok za ogon [Dvanáct strak za ocas]. Během práce na této knize projezdil Łubieński celé Polsko a zkoumal fenomén migrace ptáků. Zapáleně v ní vypráví o rorýsech, kosech i vrabcích a pro svá přírodovědná pozorování volí formu humanistického pojednání. Vede svůj blog Dzika Ochota (Divoká nálada) a pořádá ornitologické výlety. Pokud bych měla pohovořit o Dvanácti strakách za ocas v jedné větě, tak asi takto: je to sbírka různých příběhů s ptáky, ale také jejich milovníky v hlavní roli. Kniha nevelká, ale vzrušující. (Aleksandra Lipczak)