Ondřej Slabý: Ekleziomorfní struktury a jiné básně

Ondřej Slabý je biolog a básník z Brna. Narodil se v roce 1981. Zabývá se i výtvarnou fotografií formou výstav, ilustrací poezie a reportáží básnických sletů. „Pouští se do dialogu s objekty, které se ocitly v poslední fázi své existence, s předměty, které se ocitly za zenitem a pomalu se propadají do sypkých písků zbytečnosti, odstaveny z aktivního světa, který v sobě dále nechává žít nové a nové příběhy,“ napsala o jeho díle Kateřina Tučková v roce 2003.

Básně publikoval časopisecky ve Welesu, Psím víně a ve Tvaru. Je zastoupen ve sbornících Almanach Welesu 1997, Du podel blesku a Skřípavá hudba vrat. Byl zařazen do Stradického antologie Ryby katedrál.

Během působení na gymnáziu v Brně se kolem Víta Slívy vytvořila neformální skupina mladých básníků – královopolský okruh, jejíž byl Ondřej Slabý členem. Pracuje jako molekulární biolog v onkologickém výzkumu. Od roku 2007 byl šéfredaktorem literární revue Weles.

Do svého deníčku pro www.ipetrov.cz si 2. 7. 2004 zapsal: „Děsí mě představa, že budu součástí ekleziomorfní struktury!“

Nebo: „Chvíli po jedenácté volal Norbert a položil mi obligátní otázku, jestli si uvědomuji, že jsem zrůda. Dal jsem mu obligátní odpověď, že ano. Také jsme se shodli, že zrůdy jsou i všichni naši přátelé a já jako nově objevenou zrůdu doplnil ještě Jiřího Eduarda Hermacha.“

Dále: „Návrat z třídenního pobytu na filmové škole. Počet navštívených projekcí 0. Sedával jsem ve stanech s Norbertem, Martinem a panem Wernischem.“

A své psaní uzavřel: „Na závěr bych rád podotkl, že všechna jména v deníkových záznamech jsou smyšlená, a tudíž každá podobnost se skutečností je čistě náhodná a autor za tuto podobnost nehodlá nést zodpovědnost. Sbohem.“

Na Měsíci autorského čtení v roce 2009 Ondřej Slabý převedl průřez toho, co napsal od šestnácti let. Přečetl text o duševně nemocných zvířátkách. „Ptakopysk si není jistý ničím,“ zaznělo v něm.