Michal Havran: Po pádu komunismu se ujal moci heroin
Teolog, spisovatel a publicista Michal Havran se narodil v roce 1973 v Bratislavě. Vystudoval teologii na Univerzitě Marca Blocha ve Štrasburgu, kde jedenáct let také žil. Publikuje názory a komentáře v denících SME, Pravda, Associated Press a TASR. V roce 2012 vydal spolu s Marošom Hečkom knihu o mediální manipulaci s názvem Kandidát. Od roku 2014 moderuje na RTVS svůj pořad Večera s Havranom.
Větrné mlýny mu letos vydali v přakladu Milana Zelinského knihu Anafalbet. "Devadesátky v Bratislavě. Sex, drogy a okultismus v hlavním městě nicoty. Analfabet je generační román s dráždivou příchutí černého romantismu, zároveň vyznívá jako nenávistná pocta rodnému městu, městu-omylu, ideálnímu prostoru pro přípravu sebevraždy. Děj románu se odehrává v éře společenské transformace, v momentě, kdy se pádem starého režimu ve společnosti uvolňuje obrovská energie," stojí v anotaci díla.
"Společnost ovládají úspěšní predátoři, kdežto „ztracené existence“, neschopné aklimatizovat se na nové poměry, smutně živoří. Hrdinové románu patří k těm druhým. Razí si cestu mezi mafiány, prostitutkami, feťáky a šarlatány a jejich osudy se přitom nebezpečně stahují kolem jednoho ukradeného středověkého rukopisu. Rozbíhá se mystický příběh o knize s nerozluštitelným obsahem. Originální zpráva o střední Evropě, Slovensku a jeho metropoli může začít," představili dílo vydavatelé z Větrných mlýnů.
Adam Borzič vyzpovídal Havrana ve Tvaru. "Kríza, prvá veľká kríza kapitalizmu, ktorú poznali aj Stredo- a Východoeurópania, ukázala, že sme stále nenašli vakcínu proti sociálnej nerovnosti. A to aj napriek tomu, že náš ekonomický systém produkuje historicky najviac bohatstva. Je teda zvláštne, že ho nedokážeme použiť na financovania spoločenskej zmluvy zadefinovanej osvietenstvom, na financovanie emancipácie, rovnosti šancí, odstraňovanie chudoby. Samozrejme, že sa to aj darí a európsky sociálny štát stále funguje, no čoraz viac politikov zabúda na memento toho, ako vyzerá spoločnosť, v ktorej jedna zo strán vypovie spoločenskú zmluvu," poznamenal v rozhovoru spisovatel.
Mohl bys v několika obrazech načrtnout své náboženské myšlení a cítění? "Kresťanstvo je pre mňa symbolom subverzie, nástrojom na spochybňovanie uzurpovaných autorít, istý kognitívny dôkaz transcendencie, metafyzickej súdržnosti a predovšetkým slobody, bratstva a rovnosti. Je to spolu s osvietenstvom a umením náš najstarší a všetkým dostupný materiál, v ktorom môžeme testovať našu slobodu a odvahu."
Před nedávnem ti vyšla kniha Analfabet. Proč kniha vznikla? "Analfabeta som začal písať pre desiatimi rokmi ešte vo Francúzsku a je pokusom odpovedať otázku, čo je Bratislava, kedy sa stala mestom a ako súvisí s jazykom. Zároveň je príbehom z 90. rokov, keď sa moci ujal po páde komunizmu heroín."
90. roky Havran vnímá jako dobu probuzení, kdy měla společnost takzvaně vstát z mrtvých. Ale. " ...no rozklad pokračoval a výsledkom je zmätenosť a cynizmus, ktorý vidíme na Slovensku aj v Čechách. Zároveň však došlo k zrýchleniu vnútorných procesov, to, čo starší básnici a prozaici spoznali za desaťročie, sme my niekedy museli zvládať za jednu noc. Všetko sa zrýchlilo, roztláčali sme ako malí chlapci na kopci sánky, no mnohí z nás odrazu nestihli naskočiť. V 90. rokoch ma pripravil heroín o viacero priateľov, bolo to temné, tragické a navyše sme si mysleli, že to je život."
Spisovatel se zamyslel i nad rozdělením obou stáítů. "Myslím, že Česi paradoxne nakoniec utrpeli rozdelením viac. Nechcem posudzovať, ani identifikovať nejaké kolektívne mentality, ale istá česká príkladnosť, až pedagogický prístup k Slovákom, vás vlastne držala v bdelosti. Rozpadom ste sa tak zvláštne uvoľnili, no smerom, ktorý dodnes nechápem, miera idiotizmu v Čechách je neporovnateľná s tým, čo sa deje inde v Európe, dokonca aj na Slovensku. My sme si prešli Mečiarom, konfrontujeme sa so slovenským fašizmom, no línie sú dané. U vás akoby začalo šibať aj tým, u ktorých by som to nepredpokladal. To, čo nás spája, je, že nie sme schopní čeliť dejinám, z tohto dôvodu sme boli spolu a cítili sme, že nás táto slabosť spája."
