Haydar Ergülen: Poezie má funkci sdružování a sbližování

Haydar Ergülen je básník, esejista a doyen současné turecké poezie. Narodil se v roce 1956 v Eskişehiru na severozápadě země. V Ankaře vystudoval sociologii a jako odborný asistent působil na Anatolské univerzitě. V současnosti žije v Istanbulu, živí se jako reklamní textař a vyučuje kreativní psaní.

Publikoval šestnáct básnických sbírek: napříkklad 40 Şiir ve Bir (40 a jedna báseň), Keder Gibi Ödünç (Výpůjčka jako smutek) nebo Üzgün Kediler Gazeli (Gazel o smutných kočkách). Vyšla mu také desítka esejistických knih a kniha pro děti.

„V Turecku máme silnou básnickou tradici. Jsou tu vlivy mystické poezie předotomanského a otomanského období, lidové básnictví, dívánská neboli palácová poezie, z období republiky máme plno nádherných příkladů moderny. Tolik současných básníků, ať už muslimové, nebo stoupenci sekularismu, Turci, nebo Kurdové, všichni udržují tuhle mocnou tradici a přitom píší svou vlastní originální poezii,“ charakterizuje Ergülen situaci tureckého básnictví.

Podle autora je poezie nástroj, který může přiblížit různé kultury a náboženství. “Přiblíží nejen různé kultury a náboženství, ale také básníky různých přesvědčení a politických názorů. Vždy jsem byl přesvědčený o tom, že poezie má funkci sdružování a sbližování.” 

Síla poezie podle básníka spočívá nejen v minulosti, ale také v budoucnosti. “Poezie je budoucnost i minulost. Poezie hostí vzpomínky na minulost i budoucnost. Z tohoto důvodu, i když je jazyk jisté éry nebo současnosti špatný, poezie jej obohacuje. Vím, že tomu tak je v případě poezie v Turecku. Navíc se při setkání jazyků minulosti a současnosti často objevuje zcela nová báseň.” 

Autor se dotkl také poetických výtvorů na sociálních sítích. “V Turecku existuje hnutí zvané „şiirsokakta“ (poetry on the street), které funguje posledních zhruba pět let. Myslím, že sociální média jsou také jeho součástí. Myslím si, že je nutné pomáhat poezii všude a ve všem, aby se mohla číst.”