Cristian Crusat: Televize nám pomáhá popřít, že jsme sami

Cristian Crusat se narodil v roce 1983 v andaluské Marbelle, jeho otec je Španěl a matka Holanďanka. Vystudoval literaturu v Madridu, lingvistiku v Santanderu, komparatistiku v Amsterodamu. 

Publikoval řadu článků a esejů pro různá periodika ve Španělsku a v Latinské Americe, je autorem prozaických knih Estatuas (2006), Tranquilos en tiempo de guerra (2010), Breve teoría del viaje y el desierto (2011), Europa Automatiek (2019). 

“Duše každého z nás touží po změně a nehybnost je pomalá smrt, která číhá kdekoliv: za další odbočkou, na opuštěných parkovištích, nebo v hotelích přeplněných turisty. Cristian Crusat... do šesti krátkých příběhů zaklel všechny sny světa. Jeho povídková próza Stručná teorie cestování a poušť získala v roce 2013 Cenu Evropské unie za literaturu. Porota knihu ocenila jako „neobyčejně univerzální a stylově pestrou prózu, v níž autor své postavy provádí nad propastí obav, pochybností a tužeb, z nichž je utkán současný svět.“ Takto anotovali vydavatelé z brněnských Větrných mlýnů tuzemské vydání knihy v roce 2019. Ze španělštiny ji přeložil: Jan Mlčoch a kniha byla vydána za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. 

"Narodil jsem se a žil v Malaze do 19 let. Jsem syn Katalánce a Holanďanky, kteří přišli na Costa del Sol v té době, kterou Juan Bonilla nazval „pop hodinou“. Pak jsem prošel čtyřmi zeměmi na třech kontinentech a jsem občan s dvojí národností, což je rys, který v životě přináší podivný pocit, že se věci dějí jinde. A píšu o tom, co se stane, když jsem pryč,” uvedl v jednom rozhovoru. 

Autor má specifický postoj k takzvané “evropské otázce”. “Všechny projekty, které usilovaly o vytvoření politicky, kulturně nebo ekonomicky homogenní Evropy, byly katastrofální. Jak připomněl Claudio Guillén, kdyby Evropa měla nějakou zvláštní kvalitu, byla by to drsná lehkost: neodmyslitelná drobnost, vnitřek její mnohokulturní struktury, tisíckrát rozdělený...! 

“Je pro mě nemožné předpokládat, že svět a lidské jednání v něm mají jasný nebo rozhodný význam. V mém případě se mi tvář tváří v tvář nepořádkům, chaosu nebo smrti, zdá se být privilegovaným způsobem, jak dát našim životům smysl.” 

 Co dnes nenahrazuje čtení knih, ptá se autor. “Obávám se, že všechno spočívá v navrhování strategií, které znehybní naši osamělost. Televize nám pomáhá popřít, že jsme sami. Čtení v tomto ohledu stojí jako nevyhnutelné ukotvení sebepoznání a lidského kontaktu. V mém případě mě nic jiného nečiní lidským než literatura,” odpověděl si spisovatel.