Češi milují literaturu… Čtenář literatury je tak krásný…
Ayşegül Çelik je turecká poetka, prozaička, dramatička a také scenáristka. Narodila se v roce 1968 v Izmiru. V Ankaře vystudovala ekonomii, divadelní vědu a sociální antropologii. Jako dramaturgyně spolupracovala s tureckou veřejnoprávní televizí TRT, na státní konzervatoři učila světovou literaturu.
Její texty, reportáže, básně a povídky publikují turecké deníky a časopisy. Vydala sbírku básní Sensizkaradadenizdüşleri (Snyomořinapevniněbeztebe) a povídkové knihy Korku ve Arkadaşı (Strach a jeho přítel). Velký úspěch zaznamenaly Kâğıt Gemiler (Papírové lodičky), za které získala nejprestižnější tureckou literární Cenu Yunuse Nadiho. Tato kniha je také hojně překládaná.
Papírové lodě lze číst jako jediný dlouhý příběh, který odhaluje skutečnost skrytou v srdci, a maximalizuje jeho bolest. „Stojíme v pekle, místa, kde jsme strávili život, byla postavena na lži, že život a svět by měl být takové místo,“ píše autorka.
„Už jsou to dva dny,“ napsala na sociální síti při své účasti na Měsíci autorského čtení. „Máme za sebou první čtení a první diváky. Druhé největší město České republiky – Brno – bylo krásné. Útulná divadelní scéna, kde se festival odehrává a přeplněné hlediště. Zjistila jsem, jako moc Češi milují literaturu, jak ji čtou.. Je to trošku děsivé... Pro nás je to ale tak uvolňující. Čtenář literatury je tak krásný.“
Ayşegül Çelik mnohdy staví své příběhy na umění nejednoznačnosti a realitě skutečnosti televizních obrazovek, jindy jde necitlivě rovnou k věci. „Příběh je pak efektivně vyprávěn pomocí tohoto obyčejného jazyka pravdy.“
„Když čteme, přibližujeme se k těm druhým. Domnívám se, že bychom si všichni měli být blíž, protože život se přece v ničem neliší od psaní příběhů. Všichni vlastně jen navazujeme smyčky z příběhů těch druhých, zatímco k nim připojujeme i své vlastní příběhy. A přesto si lidé nejsou podobni a každý příběh může být originální,“ uvádí spisovatelka.
