Özgür Mumcu: Lidské bytosti nejsou prostředky k handlování
Spisovatel a novinář Özgür Mumcu je jeden z nejvýraznějších kritiků nedemokratických praktik v současném Turecku. Narodil se v roce 1977, je synem slavného investigativního novináře Uğura Mumcu, který byl v roce 1993 zavražděn.
Özgür studoval na Sorbonně mezinárodní právo, vyučuje na právnické fakultě Galatasarayské univerzity v Istanbulu. Pracoval pro přední opoziční deníky: Birgün (Den), Radikal a především Cumhuriyet (Republika) - hlas sekulární levicové opozice v Turecku. Za nezávislou novinářskou činnost získal Mumcu prestižní uznání Right Livelihood Award. Je autorem knihy Barış Makinesi (Stroj na mír), fantasticko-utopického románu o vynálezu, který má planetě přinést mír.
„Každý odpůrce Erdoğanovy vlády čelí tlaku a právní nejistotě. Nikdy nevíte, jaké slovo nebo čin vás dostanou do vězení,“ poznamenal Özgür Mumcu v rozhovoru pro Novinky.cz. „Ve světě sledujeme nárůst nového autoritářského populismu – a Turecko je v tomto ohledu jednou z předních zemí.“
Podle autora je evropský demokratický systém v troskách. „Evropská unie i liberálnědemokratický model jsou dnes v krizi. Myslím, že kdyby Evropa našla způsob, jak držet na uzdě vlnu populistů s autoritářskými sklony, a kdyby ukázala, že je liberální demokracie založená na sociální spravedlnosti stále životaschopná, pomohlo by to i lidem v Turecku, kteří obhajují stejné hodnoty. To se ale zatím neděje.“
Podle novináře se turecká společnost například syrských utečenců nijak nestraní. „I když se objevují také negativní reakce, turecká společnost je k běžencům ze Sýrie docela pohostinná – v současnosti jich na našem území pobývá asi tři a půl miliónu. Většina Turků si přeje co nejrychlejší vyřešení syrského konfliktu, aby se uprchlíci mohli vrátit domů. A ano, Evropa na tuto humanitární tragédii nezareagovala nijak dobře. Doufám, že se podaří najít řešení, kdy se s lidskými bytostmi nebude zacházet jako s prostředky k handlování.“
Jeho přání se vůči Sýrii ovšem nakonec nekonalo. „Osobně bych si přál, aby se Turecko do války vojensky nezapojovalo, ale aby využilo svůj vliv k vypracování nové ústavy a zahájení národního dialogu v Sýrii.“
V románu Stroj na mír autor naznačil, že nejúčinnější cestou k ukončení válek je demokracie a svoboda. „Svým způsobem je svět bezpečnější, než kdy v minulosti byl – ale otázkou je, jestli to tak zůstane navždycky. Mezinárodní obchod ani globalizace nedosáhly toho, co slibovaly. Neoliberální finanční systém přivedl svět do globální ekonomické krize a od tohoto podvodu se celá ta autoritářská vlna v západním světě odrazila. Vzestup nových technologií a konec hospodářské prosperity dál posilují populistická hnutí, což nevypadá jako dobrý výhled pro mezinárodní mír.“
